
Pár dní uběhlo, základní beton zaschl, děti dělali kraviny v základech...Teď příjde to nejtěžší. Tím, čím mne Honzík celou dobu strašil, mám už nyní za sebou. Vzpomínky jsou ale zatím v živé paměti. Nakoupení ztraceného bednění (6 palet) a roxorů. Ještě dorovnat to, co se nám na základním vylití nepovedlo, a může se začít.
Já se vrhla do navrtání roxorů. Celkem lehká práce, dokud neodejde speciání vrtačka...
Rozházet bednění bylo pro mě nejtěžší. Vzhledem k tomu, že máme barák ve svahu a ještě jsme si vymysleli atypický tvar, to pro nás nebude jednoduché. Jedna paleta pryč, druhá paleta pryč...člověk ani nemrkne a jsou všechny palety fuč. Mezitím prodkládá v každé řadě roxory a Honzík stále úsměv na tváři. :-) Dva dny, kdy jsme opravdu hodně pracovali, byly fuč a já si alespoň v práci odpočinu.
V dalším víkendu nás čekalo vylévání betonem ztracené bednění...Domíchávač s čerpadlem nás vyjde draho. Objednáme písek, půjčíme si míchačku a budeme si míchat sami. Super nápad ne?
Tři dny těžkého písku, betonu, vylívání až jednoho metru ztraceného bednění se na nás podepsalo.
Hlavně prokládat kameny, aby byla menší spotřeba betonu a hutnit!!! V posledních kolečkách jsme slavnostně vezli poslední beton.
Rozhrabat hlínu vevnitř a sehnat kamení + vibrační desku. Vše Honzík zvládl za tři dny zároveň s prací a starostí o děti.
Menší vibrační deska uhladila hlínu...akorát s kamením Honzíkovi nikdo nemohl pomoct. Vše zvládl sám.
Ještě nás čekalo nalepení Styroduru a dání nopovací folie.
To se zvládlo relativně rychle. Vše se muselo ořezat přesně podle toho, jak má být vysoká vrstva betonu.
Natáhnout kari sítě a je to...
V pátek ráno nám přijeli pomoc kluci od Honzy tatínka, aby udělali horní deku...Byli tak šikovní, že stačilo pouze 8m³ na ten náš pidi domek.
Teď už jenom kropit, kropit a kropit...